NEPASIKA

MATKY a OTCOVÉ
LENKA KLODOVÁ, LUCIE NEPASICKÁ, MARTIN PÉČ, MAREK REJENT
Skupina vznikla v roce 2001, krátce po našem absolutoriu na VŠUP, po založení rodin a narození velké části potomstva.
Z jednotného hlasu, který byl vyplněn především vzájemně sdílenými starostmi na půdorysu rodina-umění-obživa, postupně vznikla studnice dalších témat. Některé z nich jsou o přínosech společné umělecké tvorby, o kolektivní mysli, o přežití vícehlavého tělesa, jiné se týkají rozpadu rodin, nových pokusů a stárnutí.
Výhodou Matek a Otců vždy bylo to, že myšlenky, které se zachytily v průniku ctyř poměrně odlišných názorů, byly vždy myšlenky odolné, houževnaté, jednoduché až primitivní. To usnadňuje Matkám a Otcum komunikaci i instalaci výstav.
Chceme věřit, že má-li samotný proces tvorby MaO ozdravné a energeticky pozitivní účinky, nezpůsobí u návštěvníků našich výstav či stránek reakci opačného charakteru.
MATKY A OTCOVÉ
V JEDNOM KOLE
(JIŽ 25 LET)
ZÁMEK VELESLAVÍN PRAHA, 2025



Dostali jsme k výročí skupiny možnost vystavovat na zámku Veleslavín, který je ohrožen stejně jako vetšinová menšina tvořících rodičů.
Jsme absolventi a absolventky atmosféry devadesátých let, ze které si neseme pocit, že umění a kultura jsou nejduležitejší věcí ve společnosti, ale pamatujeme si také stres z nedomyšlených privatizaních akcí, kvůli kterým byla společnost o mnoho kulturního ochuzena. Proto jsme s nadšením přijali výzvu k příspěvku na podporu uchování Veleslavínského zámku pro veřejné kulturní účely.


Z jednotného hlasu skupiny, který byl v době vzniku před 25 lety vyplněn především vzájemně sdílenými starostmi na půdorysu rodina-umění-obživa, postupně vznikala studnice dalších témat. Stále aktuální je otázka přínosu společné umělecké tvorby, kolektivní mysli a přežití vícehlavého tělesa, pozdější témata se týkají rozpadu rodin, nových pokusů a stárnutí.
Výhodou Matek a Otců vždy bylo to, že myšlenky, které se zachytily v průniku čtyř poměrně odlišných názorů, byly vždy myšlenky odolné, houževnaté , jednoduché až primitivní. Tento přístup usnadňuje Matkám a Otcům komunikaci i instalaci výstav. Pro výroční výstavu na zámku Veleslavín jsme si vybrali jednoduchý špinavý jazyk, který diváka provedl banálními ději rodičovských životů.
Právě zde v prostorách bývalého sanatoria se protínají dráhy našich aut, abychom z nich vyložili materiál již utříděný a převedený do uměleckého sdělení. Dojem ordinací je pak zachycen ve způsobu instalace textu a naše obava o budoucnost zámku se odráží v nabídce rodinných graffti.
Chceme věřit, že má-li samotný proces tvorby MO ozdravné a energeticky pozitivní účinky, nezpůsobí u diváků reakci opačného charakteru.
O ČEM MLUVÍME, KDYŽ MLUVÍME O RODINĚ

DŮM UMĚNÍ ÚSTÍ NAD LABEM A PŘILEHLÉ EXTERIERY 2021
Skupinu Matky a otcové jsme zakládali v klasickém uspořádání rodin matka – otec – děti.
Z konceptuálního hlediska vidíme rodinu jako objekt k pozorování a jako zdroj mnoha studijních témat. Po mnoha letech realizace v praxi vnímáme rodinu jako ohrožený druh, jehož rozpad může přijít plíživou cestou. Výstava tedy nabízí řešení v podobě právního dohledu, čímž je možné eliminovat bezpráví již v zárodku a kontrolní orgán může hodnotit dílčí chování jedinců.
Čerpáme ze zkušenosti dětství v komunismu, což odpovídá zvolené formě a nabízí variabilní doplnění šťastných sousoší.



BRNO 2020
Účastí v soutěži na vytvoření vodního prvku jsme poukázali na citelný nedostatek pitné vody na některých místech planety.
Brno k nim pouhou shodou náhod nepatří.
SOUTĚŽNÍ NÁVRHY VODNÍCH PRVKŮ


SOUTĚŽNÍ NÁVRH MASARYK
Model sochy připomínající 100. výročí založení Masarykovy univerzity v Brně, 2019


CENA EMPATIE
Projekt VAŠE BUDOUCNOST JSME MY s citlivostí sobě vlastní předkládá nejen pamětní minci pro odcházející zaměstnance, ale řeší i situaci po. 2019


Členové skupiny Matky a Otcové jako nositelé rodičovské role oplývají empatií. Není zřejmě nutné zdůrazňovat, že partnerský a rodinný život spojený s výchovou dětí vyžaduje solidní dávku empatie. MaO mají v současné životní etapě navíc možnost pohlédnout na výchovu dětí a rodinný život s odstupem let a zhodnotit svoje výkony na tomto poli. Dnes již také víme, že empatie je nedílnou součástí dlouhodobých vztahů. Konce a nové začátky vztahů mezi lidmi jsou další zatěžkávací zkouškou. Umíme pracovat s nevratnými změnami a konci vztahů.
MaO vnímají empatii nejen jako schopnost porozumět emocím a motivům jednání druhého člověka, ale také jako výchozí bod k hledání způsobů, jak dotčeným osobám pomoci. Nemáme v úmyslu a není nám vlastní zahrnovat tyto osoby vlnami soucitu bez zřetele k praktickým stránkám života. Soucit zůstává skryt v našem nitru, nastavujeme profesionální tvář porozumění druhé osobě. Nikoliv přímou účast na klíčových problémech jejího života.
MaO v rámci projektu „Vaše budoucnost jsme my“ pracuje se schopností vcítění do pocitů osob propuštěných z pracovního poměru v Komerční bance a tuto empatickou vlnu přetavuje do projektu, který významně pomáhá těmto lidem v orientaci a dalším profesním a životním směřování.
Projekt „Vaše budoucnost jsme my“ je plánován jako dvoustupňový.

A V U
V roce 2016 jsme jako jeden z performativních počinů absolvovali konkurz na uvolněné místo vedoucího atelieru všeobecného sochařství na Akademii výtvarného umění v Praze.
Na pozici jednoho vyučujícího – jako jedno vícehlavé těleso.
Byli jsme vybráni do druhého kola.
Matky a Otcové jako vedoucí ateliéru sochařství II.
na akademii výtvarných umění
Skupinové tělo
V úvodu bychom chtěli zdůvodnit cestu, která nás logicky dovedla k přesvědčení o schopnosti naší skupiny zastávat místo pedagoga sochařství na AVU.
Skupina M&O vznikla v roce 2000 společnou výstavou v Galerii NoD "Matky a Otcové v akci". Na této výstavě se ukázalo, že jednotliví členové jsou schopni v rámci společně připravované akce potlačit své vlastní umělecké ambice a pustit se cestou konfrontace po nepředvídatelné cestě skupinové tvorby.

ZNÁMKA
Po deseti letech trvání skupiny jsme vydali známku, mapujíc tak vývoj skupiny i našich vícečetných rodin.
Vlastním nákladem. 2011



BRNO 2009
Podhoubí, rodinné a dědičné pozadí, které se za každým členem skupiny rýsuje, je velmi různé.
Máme v genealogiích svých předků profesionální malíře, architekty, umělce, ale také zručné lidové řezbáře, malující důchodce a kreativní inženýrky.
CO JSME MY, BYLI JSTE I VY

Výstavní projekt „Co jsme my, byli jste i vy“ je parciální sondou do celé řady otázek, týkajících se dědičnosti uměleckého talentu, vůbec významu talentu pro umění, vztahy mezi generacemi, otázkou vzoru a protestu, podmíněnosti životního osudu vnějšími podmínkami a v neposlední řadě i proměnlivosti významu termínu „umění“ vůbec.
Věříme v podmíněnost a dědičnost. Bereme se za hrdé výhonky svých bizarních rodinných historií a uměleckou skupinu Matky a Otcové jakožto umělecko-sociální útvar bereme za supervýhonek všeho, co do jednotlivých členů bylo rodově vloženo.
NA HOLOU
PRO ČASOPIS FOTOGRAF 2009
Potřeba infiltrace do všech oborů výtvarného projevu nás přivedla k tatoo.


Místo komerčně multiplikovaných ornamentálně-kaligrafických kompozic M&O prozaicky ozdobili svá těla originálními realistickými motivy z arzenálu evergreenů „rodinného štěstí“. Jejich tragikomické propiskové „kérky“, které se jistě ne náhodou blíží spíš naivnímu projevu vězeňské tvorby, se ovšem i tak se samozřejmostí sobě vlastní zarytě snaží zachovávat obvyklé dekorativní parametry, minucióznost provedení a většinou také lehce erotizující strategii umístění. Dokonce i v rámci „oborové“ logiky mají své místo. Je to do důsledku domyšlený druhý díl všech šípem propíchnutých srdcí ideálně ještě „oštemplovaných“ jménem aktuální lásky. Zároveň se jedná o jemnou nápovědu. Důvod je jasný. Zamilovaný člověk většinou moc dlouho nepřemýšlí před tím, než na holou kůži pustí jehlu tatéra, a tak není divu, že si většinou až mnohem později uvědomí, jaký to byl doopravdy nářez.
Radek Wohlmut
SVAČINA
ZŠ MIKULANDSKÁ PRAHA 2008
Chleba s něčím k svačině byl jeden z atributů rodičovství v době, kdy jsme měli školou povinné děti. Byli jsme vyzváni k roční výstavě a objekt se stal oblíbeným tělesem, které po škole cestovalo, čímž změnilo barvu na šedou.


CO BYCHOM BYLI BEZ DĚTÍ
GALERIE C2C PRAHA 2007
Jaký je vizuální rozdíl mezi variantou, kdy jste rodič variantou, kdy nejste? Tuto otázku jsme si položili a zpracovali ji v sádře. Jak by se představa mohla blížit možné realitě?



fAMILY ART CRIMEs
NÁBŘEŽÍ KAPITÁNA JAROŠE PRAHA 2006
Graffity s rodinnou tématikou byly vytvořeny v rámci projektu Divus na pražském nábřeží a byly záměrně vytbvořeny technikou zahrnující pastelky a jiné školní pomůcky.


NÁSTĚNKA
PROSEČ 2005
Jako první (a také poslední) z projektů Nástěnka jsme si vybrali bydliště jednoho ze členů. Šlo o infiltraci matko–otcovského umění do běžného života obce. Ostatní členové na svou nástěnku teprve čekají.


ŠŤASTNÍ A VESELÍ
Galerie OBRATNÍK 2004
Když jeden z rodičů vystavuje, druhý zákonitě trpí. Výstava měla ambici poděkovat partnerům s otiskem reality.

MATKY A OTCOVÉ
Galerie UMPRUM 2001
Výstava měla jasný cíl – zprostředkovat bezdětným párům pocit rodinného prostředí. Přesto jsme samovolně vytvořili nonverbální jazyk pro rodiče.





















































































